Zasvěcení kostela

Obřad zasvěcení nově postaveného kostela přísluší diecéznímu biskupovi, kterému byla svěřena starost o místní církev. Pokud by nemohl zasvětit kostel on sám, ať touto službou pověří jiného biskupa, především toho, který mu pomáhá a spolu s ním vykonává pastorační péči o věřící, pro které byl nový kostel postaven. Když si to však vyžadují mimořádné okolnosti, může pro jednotlivý případ pověřit i kněze. 

Nový kostel se má zasvětit v den, kdy se věřící mohou shromáždit v hojném počtu, především v neděli. Protože celým slavením tohoto obřadu se zdůrazňuje především význam zasvěcení, obřad se nemá konat ve dnech, kdy se slaví tajemství spásy prvořadého významu: ve dnech Velikonočního tridua, o slavnostech Narození Páně, Zjevení Páně, Nanebevstoupení Páně a Seslání Ducha Svatého, na Popeleční středu, ve všední dny Svatého týdne a v den Vzpomínky na všechny věrné zemřelé. Zasvěcení kostela je úzce spojeno se slavením mše, a proto se při ní neužívají liturgické texty ze dne, ale vlastní texty, jak při bohoslužbě slova, tak při slavení eucharistie. Je vhodné, aby biskup koncelebroval tuto mši s kněžími konajícími spolu s ním některé úkony při slavení obřadu, a s těmi, kterým je svěřeno vedení farnosti či komunity, pro kterou byl kostel postaven. 

Den zasvěcení kostela se slaví v tomto kostele jako slavnost. Použijí se společné texty „o posvěcení  kostela“, počínaje prvními nešporami. Pokud se do oltáře vkládají ostatky mučedníka nebo jiného světce, velmi se doporučuje konat u nich Vigilii; nejvhodnější je slavit modlitbu se čtením (oficium lectionis), s použitím příslušných společných nebo vlastních textů. Pro podporu účasti lidu se slavení Vigilie vhodně upraví, při zachování příslušných předpisů Všeobecných pokynů k Denní modlitbě církve. 

(Římský pontifikál)

Obřad zasvěcení kostela

Pastorační příprava 

Aby se obřadu zasvěcení kostela věřící zúčastnili s co největším užitkem, duchovní správce zasvěcovaného kostela a zkušení pracovníci v pastoraci zajistí jejich poučení o významu slavnosti a o jejím duchovním, církevním a misijním rozměru.

Rovněž je třeba věřícím vysvětlit význam a určení jednotlivých částí kostela, stejně i obřad zasvěcení kostela a významné liturgické symboly, které se přitom užívají; a umožnit jim tak, aby z obřadů a textů plně pochopili smysl zasvěcení kostela a účastnili se jeho slavení vědomě, zbožně a aktivně.

Vstupní obřady

Obřad zasvěcení začíná vstupem do kostela. Je možné ho provést trojím způsobem. Je třeba podle místních a časových okolností vybrat nejvhodnější ze tří uvedených způsobů:

Shromáždění na jiném místě a průvod do kostela

Vchod do kostela, který má být zasvěcen, má být uzavřen. V určeném čase se věřící shromáždí v nedalekém kostele nebo na jiném vhodném místě, odkud půjdou průvodem k novému kostelu. Pokud se budou vkládat ostatky mučedníků nebo jiných svatých do oltáře, jsou připraveny na tomto místě. Biskup a koncelebrující kněží, jáhnové a přisluhující, všichni oblečeni do příslušných liturgických oděvů, přijdou na místo, kde jsou věřící shromážděni. Biskup odloží berlu a mitru a pozdraví lid. Potom vyjde průvod k novému kostelu. V průvodu se nenesou svíce kromě těch, které doprovázejí schránku s ostatky svatých. Kadidlo se nepoužije ani při průvodu, ani na začátku mše, použije se až při vlastním obřadu zasvěcení. V čele průvodu je nesen kříž, za ním jdou přisluhující, pak jáhnové nebo kněží s ostatky svatých a kolem nich jdou přisluhující nebo někteří z místních věřících nesoucí rozžaté svíce, koncelebrující kněží, biskup, hned za ním dva jáhnové a nakonec ostatní věřící.

Před vchodem do kostela se všichni zastaví. Zástupci stavebníků odevzdají biskupovi dokončenou stavbu tím, že mu odevzdají doklady o vlastnictví stavby, klíče, maketu kostela nebo pamětní spis zachycující průběh stavby a jména těch, kteří se zasloužili o úspěšné dokončení celého díla.  Potom biskup vyzve kněze, kterému je svěřena pastorační péče o kostel, aby otevřel dveře kostela.

Do kostela je nesen nejprve kříž, hned za ním vejde biskup a potom všichni ostatní. Během vstupu do kostela se zpívá antifona. Biskup jde přímo k připravenému sedadlu, políbení oltáře se vynechá; koncelebrující kněží, jáhnové a přisluhující zaujmou určená místa v presbytáři. Ostatky svatých se v presbytáři položí na připravený stolek mezi hořící svíce.

Ostatní dva způsoby

– shromáždění před kostelem a slavnostní vstup: Pokud se průvod nemůže konat anebo když průvod není vhodné konat, věřící se shromáždí před vchodem do kostela, který má být zasvěcen.
– shromáždění v kostele a jednoduchý vstup: Věřící se shromáždí v kostele, který má být zasvěcen; biskup, koncelebranti a přisluhující vyjdou ze sakristie obvyklým způsobem.

Požehnání vody a pokropení lidu, stěn kostela a oltáře

Po skončení vstupního obřadu požehná biskup vodu a pokropí lid na znamení pokání a jako připomínku křtu, a na znamení očisty pokropí také stěny kostela i nový oltář. 

Ukázka z obřadu - modlitba požehnání vody 

Bože, od tebe každý tvor dostává světlo života.
Prokazuješ lidem nesmírnou lásku:
jako starostlivý Otec nám dáváš každodenní chléb,
a milostivě nás očišťuješ od hříchu
abychom byli živými údy církve,
tajemného těla tvého Syna.
Ve svém milosrdenství jsi ustanovil, 
aby hříšníci, kteří sestoupí do posvátného pramene,
a tak zemřou s Kristem,
očištěni od hříchu spolu s ním také vstali 
k novému životu.
Prosíme tě, požehnej + tuto vodu,
kterou budeme pokropeni my
i tento nový kostel.
Ať je tato voda znamením
spasitelné koupele našeho křtu,
která nás v Kristu očistila
a učinila chrámem tvého Ducha.
Pomoz nám i všem bratřím a sestrám,
kteří budou v tomto chrámě slavit Boží tajemství,
ať dojdeme do nebeského Jeruzaléma,
kde tě budeme navěky chválit.
Skrze Krista, našeho Pána.
Amen. 

Biskup doprovázen jáhny prochází kostelem, kropí svěcenou vodou lid a stěny kostela, a po návratu do presbytáře pokropí také oltář.

Následuje chvalozpěv Sláva na výsostech Bohu a vstupní modlitba.

Bohoslužba slova

Význam bohoslužby slova poprvé slavené v tomto kostele je vhodné zvýraznit tímto způsobem: Dva lektoři a žalmista přistoupí k biskupovi. Biskup stojí a na hlavě má mitru. Všichni ostatní sedí. Biskup přijme od přisluhujícího lekcionář a ukáže jej lidu se slovy: Ať v tomto kostele stále zaznívá Boží slovo, ať vám otvírá poznání Krista a službou církve vás vede ke spáse. Amen. Biskup předá lekcionář prvnímu lektorovi. Ten jej nese slavnostním způsobem k ambonu, doprovázen druhým lektorem a žalmistou.

Při bohoslužbě slova se čtou tři čtení, vybraná z mešního lekcionáře „pro mše při zasvěcení kostela“ a „pro mše ve výroční den zasvěcení kostela“. Jako první se čte vždy, i ve velikonočním období, úryvek z Knihy proroka Nehemiáše (Neh 8, 2-4a.5-6.8-10) ve kterém se popisuje, jak se jeruzalémští obyvatelé shromáždili kolem Ezdráše, aby naslouchali vyhlášení Hospodinova zákona. K evangeliu se nepřinášejí svíce ani kadidlo.

Po čteních pronese biskup homilii. V ní vysvětlí biblická čtení i význam zasvěcení kostela.

Vždy se říká vyznání víry. Přímluvy se vynechávají, protože místo nich se zpívají litanie.

Ukázka z obřadu - závěrečná modlitba litanií 

Dobrotivý Bože,
na přímluvu blahoslavené Panny Marie 
a všech svatých
přijmi laskavě naše vroucí prosby:
ať je tento chrám, který ti zasvěcujeme, 
domem milosti a spásy
a věřící lid, 
který se zde bude v jednotě srdcí shromažďovat,
ať se ti klaní v duchu a pravdě
a zdokonaluje se v lásce.
Skrze Krista, našeho Pána.
Amen. 

Uložení ostatků svatých

Po zpěvu litanií se obvykle do oltáře vloží ostatky některého mučedníka, aby se tak naznačilo, že oběť údů má původ a sílu v oběti Hlavy. Pokud nejsou k dispozici ostatky mučedníka, mohou se do oltáře vložit i ostatky jiného světce. 

Modlitba zasvěcení

Slavení eucharistie je nejdůležitější a jediný nezbytný úkon k zasvěcení kostela, protože jím se ve vlastním smyslu kostel zasvěcuje. Přesto se však podle společné tradice východní i západní církve používá také zvláštní modlitba zasvěcení, v níž se vyjadřuje úmysl kostel navždy zasvětit Bohu a vyprošuje se jeho požehnání.

Ukázka z obřadu - modlitba zasvěcení 

Tento dům je znamením tajemství církve, kterou Kristus posvětil svou krví: tím si připravil nevěstu vznešenou, panensky zářící neposkvrněnou vírou i mateřsky plodnou působením Ducha Svatého.
Svatá církev, je vyvolená Pánova vinice; její ratolesti naplňují celý svět a jsou pozvedány do nebeského království silou pramenící ze dřeva kříže.
Šťastná církev, Boží příbytek mezi lidmi; svatý chrám z živých kamenů zbudovaný na základech apoštolů, sám Ježíš Kristus je jeho kamenem úhelným.
Vznešená církev, město postavené na hoře, všichni lidé ji mohou jasně vidět. Beránek v ní září jako nehasnoucí světlo, v ní se ozývá vděčný zpěv svatých.
Proto tě, Bože, pokorně prosíme, naplň nebeským požehnáním toto místo: ať je ti tento chrám trvale zasvěcen a oltář ať slouží ke slavení Kristovy oběti.
Ať zde pramen milosti smývá viny, ať v tomto prameni, Otče, tvé děti umírají hříchu a v Duchu Svatém se znovu rodí pro věčný život.  
Ať se zde shromažďují věřící ke slavení svatých tajemství, sytí se ze stolu tvého slova a přijímají Kristovo tělo a krev ze stolu oltáře. 
Ať zde zaznívá radostná píseň chvály, náš hlas ať se připojí ke sborům andělů a k tobě ať vystupuje stálá prosba za spásu světa.
Ubožáci ať zde nalézají milosrdenství, a utlačovaní pravou svobodu, všichni lidé ať prožívají důstojnost Božích dětí, a uchovají si ji neporušenou po celý život, aby jednou s radostí vešli do nebeského Jeruzaléma.

Pomazání, okuřování, přikrytí a osvětlení oltáře

Obřady pomazání, okuřování, přikrytí a osvětlení oltáře viditelně znázorňují neviditelné Boží působení, konané prostřednictvím církve, která slaví božská mystéria, zvláště eucharistii.

Pomazání oltáře a stěn kostela křižmem

Pomazáním křižmem se oltář stává znamením Krista, který je a také se nazývá v plném slova smyslu „Pomazaný“; vždyť Otec jej pomazal Duchem Svatým a ustanovil nejvyšším Veleknězem, aby na oltáři svého těla přinesl svůj život jako oběť za spásu všech. Pomazáním stěn kostela křižmem se znázorňuje, že kostel je celý a navždy zasvěcen křesťanské bohoslužbě. Podle liturgické tradice se stěny kostela označí křižmem na dvanácti nebo podle vhodnosti na čtyřech místech, aby se tak naznačilo, že kostel je obrazem svatého města Jeruzaléma.

Biskup může odložit ornát a použít plátěný gremiál. Přijde k oltáři s jáhny a jinými přisluhujícími, z nichž jeden nese nádobku s křižmem. Pokud biskup chce přizvat některé kněze, kteří s ním tento obřad koncelebrují, aby se také podíleli na pomazání stěn kostela křižmem, předá jim po pomazání oltáře nádobky s křižmem a jde pomazat stěny spolu s nimi. Může též svěřit pomazání stěn samotným kněžím, také v tom případě jim předá nádobky s křižmem po skončení pomazání oltáře. Biskup nalije křižmo do středu oltáře a na jeho čtyři rohy a pokud možno pomaže jím celou plochu oltářní menzy. Potom biskup pomaže křižmem stěny kostela tak, že je poznamená křížem na dvanácti nebo čtyřech místech vhodně určených po obvodu kostela; podle vhodnosti mu v tom mohou pomáhat dva nebo čtyři kněží. Po pomazání oltáře a stěn kostela křižmem se biskup vrátí k sedadlu, posadí se a přisluhující mu přinesou všechno potřebné k umytí rukou. Biskup si umyje ruce, odloží plátěný gremiál a pokud před mazáním křižmem odložil ornát, nyní si jej znovu obleče. Ruce si umyjí také kněží, kteří označovali křižmem stěny kostela.

Okuřování

Spalováním kadidla v nádobě na oltáři se naznačuje, že Kristova oběť, která se na něm tajemně neustále zpřítomňuje, vystupuje k Bohu jako příjemná vůně; a také to, že modlitby věřících jsou Bohu příjemné a vystupují až k Božímu trůnu. Okuřování vnitřku kostela zdůrazňuje, že kostel se zasvěcením stává domem modlitby. Především se však okuřuje Boží lid. Právě on je živým chrámem a v něm každý věřící je duchovním oltářem. 

Po skončení obřadu pomazání oltáře se připraví na oltáři vše potřebné k pálení kadidla či jiných vonných směsí; nebo se tam aspoň postaví nádoba se žhavým uhlím. Biskup vloží kadidlo do připravených kadidelnic, okouří oltář, vrátí se k sedadlu a přisluhující ho okouří. Biskup se posadí a přisluhující procházejí kostelem, okuřují lid a stěny kostela.

Přikrytí oltáře

Přikrytím oltáře se vyjadřuje, že křesťanský oltář je místem eucharistické oběti a  Pánovým stolem, u kterého kněží i ostatní věřící jedním a tímtéž úkonem, ale rozdílnou službou slaví památku Kristovy smrti a zmrtvýchvstání a přijímají eucharistický pokrm a nápoj. Proto se oltář připraví jako stůl obětní hostiny a slavnostně se ozdobí. To výrazně naznačuje, že oltář je Pánovým stolem, okolo kterého se radostně shromažďují všichni věřící, aby se posilnili tělem a krví obětovaného Krista.

Někteří z přisluhujících vyčistí a utřou oltářní menzu, případně ji přikryjí nepropustnou pokrývkou. Pak pokryjí menzu oltářními plátny, případně upraví květinovou výzdobu, vhodně umístí svícny se svícemi a je-li třeba také kříž, jak se to vyžaduje ke slavení mše. 

Osvětlení kostela a oltáře

Osvětlením oltáře a po něm osvětlením celého kostela se připomíná, že Kristus je „světlo k osvícení pohanům“  a církev toto světlo vyzařuje a jejím prostřednictvím pak celá lidská rodina.

Jáhen přistoupí k biskupovi stojícímu u sedadla. Biskup mu podá zapálenou malou svíci. Jáhen přistoupí k oltáři a rozsvítí oltářní svíce k slavení eucharistie. Na znamení radosti se nyní v kostele rozsvítí všechny svíce, především ty, které jsou připraveny v blízkosti  míst, kde byly stěny kostela pomazány křižmem, a také všechna světla v kostele.

 

Ukázka z obřadu - antifona k okuřování

Anděl se postavil před oltář
a ve své ruce držel zlatou kadidelnici,
bylo mu dáno mnoho kadidla
a kadidlový dým vystoupil před Boží tvář.

Eucharistická bohoslužba 

Když je oltář připravený, biskup slaví eucharistii, která je hlavní a také nejstarší částí celého obřadu.  Vždyť slavení eucharistie je opravdu v neobyčejně úzkém vztahu se zasvěcením kostela: Slavení eucharistické oběti je hlavním cílem, pro který byl postaven kostel a v něm oltář, a dává to poznat významnými znameními. Eucharistie, která posvěcuje srdce přijímajících, určitým způsobem posvěcuje i oltář a místo, na kterém se slaví. Církevní Otcové nejednou tvrdili: „Tento oltář nás naplňuje úžasem – navenek je to pouze kámen, stává se však posvátným, když na něm spočine Kristovo tělo“. Úzké spojení mezi zasvěcením kostela a slavením eucharistie je zřejmé i z toho, že formulář mše při zasvěcení kostela má svou vlastní prefaci jako neoddělitelnou součást úkonu zasvěcení.

Jáhni a ostatní služebníci připraví obvyklým způsobem oltář. Někteří věřící přinesou chléb, víno a vodu k slavení Kristovy oběti. Biskup přijímá tyto dary u sedadla. Když je všechno připraveno, biskup přistoupí k oltáři, odloží mitru a oltář políbí. Mše pokračuje obvyklým způsobem. Neokuřují se však ani dary ani oltář.

Ukázka z obřadu - preface o zasvěcení kostela

Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné, Otče svatý,
abychom ti vždycky všude vzdávali díky.
 
Neboť celý svět je chrámem tvé slávy
a ty chceš, aby se všude tvé jméno chválilo a velebilo;
ty nás neodmítáš, když ti s radostí zasvěcujeme
toto dílo lidských rukou,
toto místo modlitby,
tento tvůj svatý dům.
 
On nám připomíná tělo tvého Syna,
pravý chrám, lidskýma rukama nezbudovaný,
on nám naznačuje církev:
vždyť tys učinil tělo svého Syna, 
narozeného z Panny Marie,
svým svatým chrámem,
ve kterém přebývá plnost božství,
tys na apoštolských základech zbudoval stavbu církve,
jejímž úhelným kamenem je Ježíš Kristus,
ty sis nás vyvolil,
abychom rostli v živý chrám tvého Svatého Ducha
a jednou se stali spoluobčany svatých
v nebeském Jeruzalémě,
kde ty sám budeš všechno všem
skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Inaugurace místa pro uchovávání Nejsvětější svátosti

První uložení Nejsvětější svátosti na místo připravené k jejímu uchovávání se může vykonat slavnostním způsobem. Po modlitbě po přijímání biskup přistoupí k oltáři, vkleče okouří Nejsvětější svátost, přijme velum a přenáší nádobu s eucharistií v průvodu na místo určené k jejímu uchovávání. První jde přisluhující s křížem, další nesou svíce a kadidlo. Na místě, kde se bude uchovávat Nejsvětější svátost, postaví biskup nádobu s eucharistií na oltář nebo do otevřeného svatostánku a vkleče ji okouří. Po chvíli tiché adorace jáhen uloží nádobu do svatostánku, nebo jej pouze uzavře. Přisluhující rozsvítí lampu věčného světla.

Závěrečné obřady

Slavnostní požehnání a propuštění.

Zasvěcení kostela, který se již užívá k bohoslužbě

Pro pravdivost znamení a vzhledem ke smyslu obřadu je třeba, aby se nový kostel začal užívat k slavení bohoslužeb až od svého zasvěcení. Proto je nutné vyhnout se tomu, aby se v novém kostele slavila eucharistie dříve, než bude zasvěcen. Pokud se však zasvěcuje kostel, kde se už konají bohoslužby, je třeba použít obřad popsaný v této kapitole. Kromě toho je třeba rozlišit, zda se jedná o nově postavený kostel, u něhož více vynikne důvod jeho zasvěcení, anebo o kostel z dřívější doby.

Podmínky

Pro pravdivost obřadu zasvěcení kostela musí být splněny tyto podmínky:

– aby oltář dosud nebyl zasvěcen příslušným liturgickým obřadem, protože obyčej i liturgické právo oprávněně přikazují, aby se spolu s obřadem zasvěcení kostela konal i obřad zasvěcení oltáře; zasvěcení oltáře je totiž významnou částí obřadu zasvěcení kostela;

– aby budova kostela byla nově upravena nebo bylo velmi změněno architektonické řešení kostela (např. kostel je značně přebudován) anebo došlo ke změně právního statusu dosud jen požehnaného kostela (např. kostel se stal farním kostelem).

Odlišnosti od obřadu posvěcení nového kostela

a) je vynechán obřad otevření dveří kostela, protože kostel je již pro věřící otevřen; proto se příchod do kostela vykoná formou jednoduchého vstupu. Pokud však byl kostel delší dobu uzavřen a nyní se opět otevírá pro slavení bohoslužeb, může se obřad otevření dveří kostela konat, protože v tomto případě má své opodstatnění i pravdivost;

b) obřad předání kostela biskupovi se vzhledem k okolnostem buď koná, nebo vynechá, nebo vhodně upraví (např. je vhodné vykonat jej při zasvěcení nově postaveného kostela, ale vynechá se při zasvěcení staršího kostela, v kterém nebyly provedeny závažné změny, a upraví se při zasvěcení staršího rekonstruovaného kostela);

c) vynechá se obřad kropení stěn kostela svěcenou vodou, protože je to očistný prvek obřadu zasvěcení;

d) vynechají se specifické obřady náležející k prvnímu hlásání Božího slova v kostele, a proto bohoslužba slova proběhne obvyklým způsobem; místo čtení z knihy proroka Nehemiáše s příslušným žalmem se vybere jiné vhodné čtení.

 




RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Vira.cz | Pastorace.cz | Mapa bohoslužeb